Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Autismus: nemoc, kterou trpěl Rain Man

Dustin Hoffman měl ve filmu Rain Man dar fenomenální paměti, ve skutečnosti je to však u autistů vzácnost.zvětšit fotografii...foto: Profimedia.cz
Dustin Hoffman měl ve filmu Rain Man dar fenomenální paměti, ve skutečnosti je to však u autistů vzácnost.

23. září 2008  6:00
My nerozumíme jemu a on nerozumí nám. Autisté jen obtížně hledají cesty, jak se orientovat v sobě samém a věcech kolem sebe. Stále častěji se však objevují nové metody učení, díky kterým se autista může na náš svět lépe napojit a zmírnit tak své potíže pramenící z vlastní nejistoty.

Autismus je vrozené duševní postižení projevující se stereotypními vzorci chování, narušenými sociálními vazbami a špatnou schopností komunikace. Vyskytuje se asi u půl procenta populace a je čtyřikrát častější u chlapců než u dívek.

Diagnostikuje se do tří let věku dítěte a jeho příznaky se dají rozpoznat již mnohem dříve: dítě například nereaguje na své jméno, není schopné si říct o to, co chce, nebo upozornit na to, co se mu naopak nelíbí. Často působí dojmem, že neslyší, nemává na rozloučenou a nereaguje na nově příchozí, špatně mluví. Často má velmi špatný oční kontakt, neusmívá se na blízké osoby. Velmi rádo si hraje samo.

Chladné matky?
Příčinu autismu nebylo možné doposud přesně určit. V současnosti odsuzovaná teorie, se kterou se však operovalo až do šedesátých let minulého století, vinila za vznik autismu matky, respektive jejich emocionální chlad a nedostatek látky při výchově. Pro tyto matky se dokonce ujal přívlastek "ledničkové".

Většina současných hypotéz předpokládá roli dědičných vloh a různých vlivů prostředí, například infekčního onemocnění, záření nebo užívání léků během těhotenství. Výzkum na toto téma se v poslední době zabýval mimo jiné vlivem látek obsažených v některých preparátech proti nevolnosti v těhotenství, ale výsledky nejsou zcela přesvědčivé.

"Existuje celá řada nevědeckých nebo vědecky vyvrácených teorií dávajících do souvislosti se vznikem autismu například očkování, výskyt kvasinek či přecitlivělost organismu na mléčnou bílkovinu kasein a lepek. Některé směry stále propagují názor, že autismus je zapříčiněn špatným výchovným postupem. Tyto názory jsou považovány za neodborné," říká psycholožka a ředitelka metodického centra Asociace pomáhající lidem s autismem (APLA), PhDr. Kateřina Thorová, Ph.D.
                  
Na cestě k porozumění
Autistické děti trpí smyslovou dysfunkcí. Nerozumí přesně tomu, co vidí, slyší, co se kolem nich děje, nedokážou vyhodnotit většinu informací z vnějšího světa a zároveň světu nedokážou sdělit informace vlastní tak, aby jim bylo porozuměno. Mají nadměrnou nebo naopak nedostatečnou citlivost na doteky, jsou tělesně neobratné. Špatně se učí, mají problémy s přizpůsobováním se změnám prostředí. Problém ve vnímání se projevuje například nepřítomností takzvaného fenoménu koktejlové party. Tento fenomén je pojmenováním pro jev, kdy se ocitneme v hlučné skupině lidí třeba na večírku. Pokud někdo mluví přímo k nám, vnímáme jeho řeč jako hlasitější, ačkoliv tomu tak není. Autista není této zvukové selekce schopen.

Někteří autisté jsou celí život němí, jiní se naučí poměrně slušně mluvit a jiní naopak tráví mluvením nebo opakováním zaslechnutého celé hodiny. Řada autistických dětí má své jedno oblíbené téma, na které často vede monolog. Specifická je také monotónnost řeči. Bývá velmi obtížné autistickým dětem porozumět a vzniká nepochopení ze strany zdravých lidí, což může vést k úzkosti, až sebepoškozujícímu chování autistů. Lepším způsobem komunikace než řeč je tak dorozumívání formou obrázků nebo posunků.

Stereotyp jako jistota
Dalším typickým projevem autistům jsou opakované, repetitivní pohyby, mající charakter nutkavé činnosti. Autistické děti třeba tráví celé hodiny tím, že přelévají vodu z jedné nádobky do druhé nebo si motají na prst provázek a zase ho rozmotávají. Mnohé z nich fascinuje hra světel a stínů v pohybující se zácloně nebo vlastní ruce. Děti s autismem si také velice často hrají tak, že rovnají určité věci do řady.

Stereotyp a rigidita je přítomná takřka ve všem, co autisté dělají. Sebemenší změna, například výměna oblíbeného pyžama, může vést k prudkému záchvatu vzteku. Autistické děti potřebují a vyžadují, aby prostředí a jejich každodenní rituály byly stálé. Velmi často bývají fixovány na nějakou věc, kterou si nosí stále s sebou.

Může vést autista normální život?
Autismus nejde nikdy zcela "vyléčit", ale pomocí včasné intenzivní terapie jde u některých autistických dětí, zvláště pokud  je jejich onemocnění spojeno s mírnější mentální retardací, zlepšit jejich sociální a komunikační dovednosti, takže mohou například navštěvovat normální školu. Speciální pedagogická péče využívá zejména metody kognitivně behaviorální terapie, konkrétně teorii strukturovaného učení. Díky němu se dítě naučí funkčně komunikovat na základě vizualizace.

"Intenzivní raná terapie a nácvik sice nezvyšují šanci dítěte na vyléčení, ale pomáhají k úspěšné integraci do běžného života. To je jeden z důvodů, proč rodiče nemají čekat, až z toho dítě takzvaně vyroste," vysvětluje Kateřina Thorová. Dodává, že v oblasti farmakoterapie jsou k dispozici léky účinné na snižování agresivity, nepozornosti, úzkostnosti nebo pozitivně působící na poruchy spánku a nutkavé chování.

Pravděpodobnost, že se lidé s autismem úspěšně začlení do normálního života a budou  fungovat do velké míry samostatně, závisí na celkové míře autistického chování, úrovni intelektu a na praktických dovednostech.

"U většiny lidí s diagnózou autismu však nemůžeme počítat s tím, že budou fungovat zcela samostatně," upozorňuje psycholožka. Pravděpodobné je, že budou žít s rodiči, v ústavech sociální péče, v komunitních zařízeních, chráněném nebo vlastním bydlení s asistenční službou.

"Zlomek lidí s mírnější formou autismu žije samostatně, u mnoha z nich ale hrozí bezdomovectví, chronická psychiatrická péče spojená s četnými hospitalizacemi a asociální způsob života," říká Kateřina Thorová.